Laminaria Japonica je důležitým zdrojem téměř všech látek, potřebných pro správné fungování organizmu. Složení najdete v následující tabulce:
Pokud řekneme a, měli bychom říct i b. Takže k čemu to všechno je?

Draslík

Kardiovaskulární systém by bez něj nefungoval. Snižuje krevní tlak a ovlivňuje náš svalový a

nervový systém.

Fosfor

působí proti hnisavým zánětům. Pomáhá při bolesti žil. Reguluje správnou funkci ledvina a to

společně s vitamínem D. V lidském těle má funkci stavební, aktivační, regulační, katalytickou a

zastává úlohu v energetickém metabolismu člověka.

Hořčík

Prvek, který se v našem těle vyskytuje především uvnitř buňky. Naše tělo obsahuje od 20 do 30

gramů hořčíku. Až 70% je v kostech. Zbytek najdeme ve svalech, žlázách s vnitřní sekrecí a něco

málo také v krvi. Hořčík je velmi důležitý pro zabudování vápníku do kostí. Utišuje nervový systém.

Hraje velkou úlohu i v procesu srážení krve, při vzniku estrogenů, v činnosti střev, žlučníku a

močového měchýře.

Chlór

Zajišťuje rovnováhu vody v organismu a je důležitý pro zachování acidobazické rovnováhy.

Má roli jako součást žaludeční kyseliny při tvorbě kyseliny chlorovodíkové, čímž pomáhá při využití

přijaté potravy.

Křemík

Je základem svalů, svalových tkání. Má protizánětlivé účinky. Zrychluje hojení ran a působí proti

stárnutí kůže. Má také na starosti kontrolu nervových impulsů. Působí i proti osteoporóze. Tělo

potřebuje denně 5 až 20 mg křemíku.

Síra

Pomáhá tlumit i svalové křeče a bolesti, důležitá je pro prevenci revmatismu, ale například i pro

tvorbu heparinu, látky, která zabraňuje tvorbě krevních sraženin a v organismu plní řadu dalších

funkcí. Podporuje nezbytné oxidační reakce, stimuluje vylučování žluče, chrání před toxiny,

negativními vlivy záření a znečištění, čímž zpomaluje stárnutí. Podílí se na syntéze kolagenu,

nejdůležitější bílkoviny pro zdravou kůži. Síra je nezbytně potřeba pro vlasy, nehty, inzulin,

chrupavky a krev. Napomáhá trávení a vylučování.

Sodík

Po vstřebání do krve je sodík ukládán hlavně ve vazivu. Sodík obsažený v soli zabraňuje ztrátě vody

z těla a podílí se na přenosu nervových impulsů. Pdporuje metabolismus minerálů, udržuje vápník v

krvi v rozpustném stavu, udržuje ve správné funkci zažívání uhlovodanů a je důležitý pro růst.

Vápník

Povzbuzuje nervovou a svalovou soustavu, činnost srdce, ovlivňuje srážlivost krve. Nemůže se

vstřebávat bez dostatečného množství hořčíku. Pro zabudování vápníku do kostí tělo také potřebuje

mít dostatek vitamínu D.

Arzén

Organické sloučeniny arzénu jsou velmi nízce toxické. V malém stopovém množství arzén působí

jako lék. Jako jed působí až ve vyšších anorganických koncentracích.

Bor

Výzkum ukázal, že bor zabraňuje pohlcování vápníku, což je velmi důležitý faktor hlavně pro ženy v

období menopauzy a osoby trpící osteoporózou, kdy dochází k velkým ztrátám vápníku. Je také

prospěšný při prevenci a léčbě artritidy.

Brom

Je naprosto nepostradatelný při přeměně dalších minerálních látek (draslíku, hořčíku, vápníku).

Fluor

Má uplatnění v metabolismu kostí a také v zubní sklovině.

Germanium

Obohacuje organismus o kyslík, má antioxidační účinek, chrání před srdečními chorobami, chrání

před zeleným a šedým zákalem, podporuje tvorbu interferonů, cytokinů a dalších složek, posiluje

imunitní systém, používá se při léčbě rakoviny a revmatické artritidy, používá se při léčení

autoimunitních onemocnění jako roztroušená skleróza.

Hliník

Rostlinný hliník se účastní metabolických procesů a je mu připisován účinek při zachytávání přemíry

fosfátů v organismu.

Chrom

Chrom je důležitý hlavně pro sportovce. Zvyšuje množství svalové hmoty a odbourává přebytečný

tuk. Spolu s niacinem (vitamín B3) a několika aminokyselinami tvoří faktor GTF, který je nezbytný

pro správnou činnost inzulínu a jeho vyváženou hladinu v krvi (význam pro diabetiky). Snižuje

hladinu cholesterolu v krvi a udržuje energetickou rovnováhu v organismu.

Jód

Velkým nedostatkem obecně je nejen u nás, ale i všude po světě, jód. Náš organismus ho má v sobě

minimum a přitom je to velmi důležitá složka, abychom fungovali. Jód ovlivňuje celkovou kvalitu

lidského organismu včetně inteligence a plodnosti. Statistiky říkají, že nedostatkem jódu trpí až přes

dvě miliardy světové populace. V Evropě je pak bez dostatku jódu polovina obyvatel.

Na rozšířený problém jodového deficitu se poukazuje každý rok a to 6. března, na který připadá

Mezinárodní den jódu. Z čeho se do našeho těla jód dostává? Jódem se obohacuje sůl, kterou

používáme úplně všichni a také krmivo užitkových zvířat, což zajišťuje obsah jódu v mléce a

mléčných výrobcích. Samozřejmě jsou tu i doplňky stravy, které jód obsahují. Vždycky ale platí, že

je lepší, pokud jód dostaneme do těla ve stravě.

Jak se nedostatek jódu projevuje? U dospělých se nedostatek projevuje v únavě a neschopnosti

soustředit se. Podobně je to i u dětí. Jodový deficit v těhotenství nebo v raném věku dítěte může

způsobit špatný vývoj centrální nervové soustavy a nižší IQ. Máme li jódu málo, oslabuje se

naše imunita a jsme náchylnější k různým onemocněním. Ve výsledku pak můžou přijít deprese i

poruchy plodnosti u obou pohlaví. Naopak pokud tělu dopřejeme pravidelný příjem jódu, budeme

vitální, naše tělo bude v pohodě a dokonce budeme i lépe spalovat.

V současnosti se doporučená denní dávka pro dospělého člověka pohybuje kolem 200

mikrogramů denně, což je čtyřikrát více než před šedesáti lety a nejméně dvakrát více, než přijme v

potravě běžný Čech. A tady vlastně začíná problém. Takže pochopitelně, že sáhneme po doplňcích

stravy, pokud potřebujeme, protože přirozené zdroje jódu v českém regionu chybějí. Pokud budete

vybírat doplňky stravy, tak hlavně s biologicky aktivním jódem! Nejvíce nedostatkem jódu trpí

těhotné a kojící ženy, děti do jednoho roku života, dospívající dívky, senioři, diabetici a další skupiny

se sníženým příjmem soli.

Potřeba jódu v lidském těle roste s dobou, mnoho skupin lidí solí jen velmi sporadicky a velké

potravinové firmy stále používají při výrobě svých produktů nejodizovanou sůl. Nízký obsah jódu ve

stravě je pro Českou republiku typický. Nic výjimečného. Těžké poruchy vývoje nebyly mezi

obyvateli v minulosti ničím neobvyklým. Zvlášť ve vyšších polohách, kde se v přirozeném prostředí

jód téměř nevyskytuje, bylo zvětšení štítné žlázy, takzvaná struma, běžným jevem. První krok ke

zlepšení situace přišel až v polovině minulého století - nejpostiženější země se dohodly na umělém

přidávání jódu do soli.

Kadmium

Kobalt

Je součástí vitamínu B12, hraje úlohu v krvetvorbě.

Lithium

Fyziologickým významem působí jako stabilizátor nálady (výkyvy mezi mánií a melancholií).

Mangan

Účastní se na správné funkci mnoha metabolických systémů, je nezbytný pro mineralizaci kostí a pro

funkci nervového systému.

Měď

Po železe a zinku je třetím nejvíce zastoupeným esenciálním prvkem v našem organismu. Společně

se zinkem se podílí na lepším využití cukrů.

Dále se podílí na stavbě kostí, činnosti centrálního nervového systému. Je součástí kolagenu,

bílkoviny, která je důležitou částí kůže, kostí a pojivových tkání. Kromě součinnosti se zinkem působí

společně i s jiným prvkem, železem, při krvetvorbě. Také hraje důležitou roli při stavbě kosterního

aparátu a podílí se na tvorbě barviva v kůži – melaninu. Dále se například uvádějí jeho protizánětlivé

účinky či podíl na zmírňování křečí.

Molybden

Je nezbytný pro správné fungování běžných životních funkcí. V lidském těle je součástí některých

enzymů, které se podílejí na rozkladu aminokyseliny cysteinu a na odbourávání některých složek

nukleových kyselin. Dále bylo prokázáno, že se aktivně účastní v řadě enzymatických systémů, které

odpovídají za metabolismus železa (ovlivňují využití zásob železa v těle) a detoxikaci sulfidů (je

katalyzátorem metabolismu aminokyselin s obsahem síry, což je důležité pro nervový systém a

mozek). Významnou roli hraje molybden i prevenci zubního kazu a jeho přítomnost zvyšuje tvrdost

zubní skloviny.

Nikl

Hraje roli v krvetvorbě. Má ale i další důležité funkce. Aktivuje enzymy nutné pro vznik aminokyselin

a rovněž je součástí enzymu, který štěpí močovinu na amoniak a oxid uhličitý. Rovněž se zúčastní

zpracování železa, mědi a zinku v játrech. Důležitý je i pro pevnost svalů, pokud by došlo k

nedostatku, kůže ochabne a ztrácí pigment.

Rubidium

Selen

Má úžasný vliv v prevenci šedého zákalu a makulární degenerace. Napomáhá imunitě a je důležitý

pro přeměnu hormonů štítné žlázy. Svou funkci vykonává i společně s vitamínem E. Zajišťuje totiž

elasticitu buněčných tkání. Zlepšuje chronická onemocnění.

Stroncium

Thalium

Titan

Vanad

Zinek

Pomáhá při revmatických onemocněních a při artróze. Dále pomáhá při arterioskleróze a léčí

žaludeční vředy. Je důležitý i v následujících případech: napomáhá k formování kostí, aktivuje

vitamín A z jater, s vitamínem A léčí i ekzémy, léčí rány, s vitamínem C působí proti virovým

nákazám, léčí pokožku, společně s mědí zvyšuje psychické schopnosti, léčí ztrátu čichu a chuti, léčí

vypadávání vlasů a bércové vředy a taky nedostatečné prokrvení, s kyselinou listovou zabírá na

lupénku, působí podpůrně při léčení anémie. U mužů je nezbytný při vývoji pohlavních žláz. Léčí

choroby prostaty.rozbory a studie

 
B1 (thiamin)
Zpevňuje nervstvo a svalstvo. Je důležitý pro metabolismus cukrů, udržuje potřebnou hladinu
kyslíku v krvi (napomáhá tak k buněčným oxidace a optimálnímu využití energie). Nedostatek
způsobuje nemoc beri-beri (zánět kloubů a svalů). Důležitou roli hraje v metabolismu sacharidů.
B2 (riboflavin)
Růstový vitamín. Jeho spotřeba stoupá v stressových situacích. Z těla se vylučuje převážně močí,
ale může i potem. Nedostatek, ale i nadbytek, způsobuje otoky na rtech, jazyku, záněty očních
spojivek. Důležitou roli hraje při nitrobuněčném dýchání.
B3 (niacin)
Je nezbytně potřebný při tvorbě energie v buňkách a je důležitý při srdeční, nervové a svalové
činnosti a při udržování zdravé kůže a dobrého fungování trávicího traktu.
Nedostatek B3 může vést k pelagře, nemoci charakterizované postižením kůže, problémům s
obsah ve 100 gr
produktu
DDD
B1 – Thiamin 0,050 – 0,210 mg 1,1 mg
B2 – Riboflavin 0,150 – 0,320 mg 1,4 mg
B3 – Niacin 0,640 mg 16 mg
B6 – Pyridoxin 0,0 – 0,010 mg 1,4 mg
B9 – Kyselina listová 180,0 μg 200 μg
B12 – Kobalamin 1,0 μg 2,5 μg
Vitamín C – Kyselina askorbová 3,0 – 10,0 mg 80 mg
Vitamín D – Cholekalciferol 2,4 μg 5,0 μg*
Vitamín E – Alfa - tokoferol 0,87 mg
Beta - tokoferol 0 mg 12 mg
Gamma - tokoferol 0,83 mg
Delta - tokoferol 0 mg
Vitamín PP – Kyselina nikotinová 0,470 – 1,500 mg 16 mg
Vitamín K – Fitochinon 66,0 μg 75 μg
Vitamín H – Biotin (B7) 3,0 μg 50 μg
Beta karoten 63,0 – 336,0 μg
Alfa karoten 0,0 μg
Lutein + zeaxanthin 62,0 μg
Beta - kryptoxantin 0,0 μg
Lykopen 0,0 μg
Fucoxanthin 178,0 – 468,0 μg
Viraxanthin 110,0 μg
Cholin 6,2 – 12,8 mg
Betain 0,0 mg
Vitamín U 0,0 mg
trávením. Je nezbytný pro nervový systém a pomáhá při léčbě depresí a schizofrenie.
B6 (pyridoxin)
Je rozpustný ve vodě. Udržuje činnost ústředního svalstva, má zklidňující účinky, podporuje tvorbu
krvinek a ukládání tuků.
B9 – kyselina listová (acidum folicum)
Je rozpustná ve vodě. V malé míře je syntetizovaná střevními bakteriemi. Její nedostatek se
projevuje zhoršením krevního obrazu, účastní se důležitých metabolických dějů. Synergicky s
kyselinou listovou působí vitamin B12.
B12 (kobalamin)
Je součástí enzymů, podporuje tvorbu krve a je nezbytný pro tvorbu DNA. Vzácně se nachází i
rostlinném materiálu. Zaniká během přípravy potravin.
Vitamín C (kyselina askorbová)
Organická sloučenina příbuzná glukóze. Jedná se o jeden z nejdůležitějších vitamínů pro tělo, které
lze denně konzumovat. Vzhledem k tomu, že je to ve vodě rozpustný vitamín, je považován za
bezpečný i ve velkém množství - jeho nadbytek je elementárně vymytý z těla.
Vitamín E
Nejdůležitější z vitamínů, které nejsou syntetizovány v lidském těle, musí být získány ze zdrojů
výživy. Vitamín E je vitamín rozpustný v tucích a v těle se vyskytuje hlavně v buněčných
membránách.
Termín "vitamín E" je společný skupině komplexních chemických látek nazývaných tokoferoly -
včetně alfa, beta, gamma a delta-tokoferolu. Alfa-tokoferol je nejběžnější ze všech tokoferolů.
Nejdůležitější funkcí vitaminu E je to, že působí jako antioxidant, chrání tělo buňky před poškozením
volnými radikály. Volné radikály jsou toxické sloučeniny, které se přirozeně vyrábějí v těle jako
vedlejší produkt metabolické oxidace. Volné radikály nepříznivě ovlivňují klouby, svaly a šlachy,
které mohou být náchylné k zánětu a poškození, degenerativní artritidě, ale také způsobují zrychlení
procesu stárnutí. Použití vitamínu E pomáhá snižovat škodlivé účinky volných radikálů, které se
mohou vyskytnout během výrazné fyzické námahy, ale také přispívá k rychlejšímu zotavení
poškozených tkání.
Druhou funkcí vitamínu E je jeho schopnost snížit závažnost zánětlivých onemocnění, jako je
revmatoidní artritida, v boji proti premenstruačnímu syndromu a nočním křečím na noze.
Bylo prokázáno, že vitamín E zpomaluje růst buněk, které se podílejí na vývoji aterosklerózy. Je
prokázána úloha vitamínu při ochraně kardiovaskulárního systému, zejména při prevenci
aterosklerózy.
Ateroskleróza je proces, při kterém je cholesterol ukládán ve formě plaků na vnitřních stěnách
tepny, což vede ke ztrátě elasticity a ztenčení stěn tepen. V důsledku toho se zvyšuje krevní tlak a
koronární srdeční onemocnění (ischemická choroba srdeční) se rozvíjí, riziko infarktu myokardu a
mrtvice se zvyšuje.
Vitamín D
Ovlivňuje 200 různých chemických reakcí v organismu. Jeho význam je v účasti při resorpci vápníku
a fosfátu ze střeva a přispívá tak k regulaci a optimalizaci hladiny vápníku a fosforu v krvi. Fosfor i
vápník jsou důležité pro stavbu kostí. Vitamín D je proto významný pro uchování kostí silných a
nepoškozených. Vitamín D je rovněž důležitý pro správné fungování imunitního systému.
Dlouhodobý nedostatek vitamínu D je prokazatelně spojen s vyšší náchylností k tzv. akutním
respiračním infekcím a chřipce.
Vitamín PP – kyselina nikotinová
Kyselina nikotinová může být používána ke snižování hladiny cholesterolu v krvi. Zabraňuje
uvolňování mastných kyselin z tukové tkáně, což vede ke snížené tvorbě lipoproteinů VLDL, IDL a
LDL, které nesou cholesterol a tak dochází ke snížení množství cholesterolu v krvi.
Vitamín K
Je nezbytný pro funkci několika proteinů. Jde o proteiny, které se podílí na srážení krve. Bez „káčka“
to ale nejde, protože je nezbytný i v procesu mineralizace kostí, buněčného růstu a metabolismu
proteinů cévní stěny. Vitamín K je vlastně soubor tří derivátů – vitamínu K1, K2 a K3.
Vit. K snižuje riziko vnitřního krvácení. Často se předepisuje před a po operaci.
Vitamín H – Biotin (B7)
Biotin má důležitou funkci v metabolismu cukrů, tuků a aminokyselin. Působí jako kofaktor v
reakcích cyklu kyseliny citronové. Je tedy důležitý jak pro vznik energie, tak pro transformace
metabolitů. Je nezbytný pro přenos oxidu uhličitého a pro udržení stálé hladiny krevního cukru.
Biotinylační reakce, při kterých se biotin váže na různé aminokyseliny, jsou důležité pro růst a
obnovu buněk a tkání. Pro své účinky zejména na vlasy a kůži – německá slova „Haar und Haut“
dala vznik označení biotinu jako vitamin H.
Beta-karoten (též provitamin A)
Je významný karotenoid (tedy izoprenoid), který u mnoha organismů slouží buď jako žlutočervené
barvivo, nebo u živočichů jako prekurzor vitamínu A (společně s alfa karotenem a lykopenem).
Z jedné molekuly β-karotenu vznikají dvě molekuly vitamínu A. Samostatně pak hraje důležitou roli
jako antioxidant. DDD pro beta-karoten není přímo určena, ale přepočtem 6 : 1 dostaneme DDD 4,8
mg β-karotenu, což je ekvivalent DDD 800 μg vitamínu A nebo 8 000 IU.
Jakmile je zkonzumován, převede se na vitamín A (retinol), který v těle provádí hned několik
biologických funkcí. Vitamin A působí také jako antioxidant, který chrání buňky před škodlivými
účinky škodlivých volných radikálů.
Lutein
Karotenoidní vitamín, jeden z dvou hlavních karotenoidů, které působí jako barevný pigment v
makule a sítnici oka. Nachází se ve vyšších koncentracích v okolní sítnici.
Působí jako filtr pro oči, blokuje škodlivé UV záření.
Zeaxantin
Je dominantní složkou ve středu makuly. Jedná se o další hlavní karotenoid, spolu s luteinem, který
poskytuje pigmentaci v očích. Zeaxantin je dominantní sloučenina nacházející se ve středu makuly.
Působí jako filtr pro oči, blokuje škodlivé UV záření.
Lykopen
Červené rostlinné barvivo s antioxidačním účinkem ze skupiny karotenoidů neobsahujících kyslík. Je
jedním z provitaminů vitamínu A a je schopen absorbovat světlo. jako antioxidant MÁ ochranný vliv
na lidské buňky, tkáně a orgány a přispívá ke snižování rizika výskytu kardiovaskulárních
onemocnění, snižování hladiny cholesterolu v krvi, podpoře imunitního systému a ochraně kůže před
negativním vlivem UV zářením.
Fucoxanthin
Karotenoid a pigment v mořských řasách. Je považován za nejdůležitější složku zodpovědnou za
unikátní účinky mořských řas. Fukoxanthin se jeví jako velmi slibná sloučenina zároveň pro snížení
tuků a příznivé působení na celkové a kardiovaskulární zdraví, avšak vyžaduje určitý čas (5 - 16
týdnů), aby začal účinkovat.
Cholin (dříve vitamín B11)
Má lipotropický účinek, podílí se na využití tuků a cholesterolu, zabraňuje hromadění cholesterolu a
tuku v organismu a vytváří ochranu jater před poškozením alkoholem, toxiny a léky. Spolu s
betainem a metioninem zajišťuje přepravu tuků do buněk. V organismu je cholin stavební látkou pro
acetylcholin, který je hlavním přenašečem nervových vzruchů do mozku a do nervosvalové ploténky.
Ta zajišťuje koordinaci pohybů pod dohledem řídícího mozkového centra.

 

B1 (thiamin)

Zpevňuje nervstvo a svalstvo. Je důležitý pro metabolismus cukrů, udržuje potřebnou hladinu

kyslíku v krvi (napomáhá tak k buněčným oxidace a optimálnímu využití energie). Nedostatek

způsobuje nemoc beri-beri (zánět kloubů a svalů). Důležitou roli hraje v metabolismu sacharidů.

B2 (riboflavin)

Růstový vitamín. Jeho spotřeba stoupá v stressových situacích. Z těla se vylučuje převážně močí,

ale může i potem. Nedostatek, ale i nadbytek, způsobuje otoky na rtech, jazyku, záněty očních

spojivek. Důležitou roli hraje při nitrobuněčném dýchání.

B3 (niacin)

Je nezbytně potřebný při tvorbě energie v buňkách a je důležitý při srdeční, nervové a svalové

činnosti a při udržování zdravé kůže a dobrého fungování trávicího traktu.

Nedostatek B3 může vést k pelagře, nemoci charakterizované postižením kůže, problémům s

trávením. Je nezbytný pro nervový systém a pomáhá při léčbě depresí a schizofrenie.

B6 (pyridoxin)

Je rozpustný ve vodě. Udržuje činnost ústředního svalstva, má zklidňující účinky, podporuje tvorbu

krvinek a ukládání tuků.

B9 – kyselina listová (acidum folicum)

Je rozpustná ve vodě. V malé míře je syntetizovaná střevními bakteriemi. Její nedostatek se

projevuje zhoršením krevního obrazu, účastní se důležitých metabolických dějů. Synergicky s

kyselinou listovou působí vitamin B12.

B12 (kobalamin)

Je součástí enzymů, podporuje tvorbu krve a je nezbytný pro tvorbu DNA. Vzácně se nachází i

rostlinném materiálu. Zaniká během přípravy potravin.

Vitamín C (kyselina askorbová)

Organická sloučenina příbuzná glukóze. Jedná se o jeden z nejdůležitějších vitamínů pro tělo, které

lze denně konzumovat. Vzhledem k tomu, že je to ve vodě rozpustný vitamín, je považován za

bezpečný i ve velkém množství - jeho nadbytek je elementárně vymytý z těla.

Vitamín E

Nejdůležitější z vitamínů, které nejsou syntetizovány v lidském těle, musí být získány ze zdrojů

výživy. Vitamín E je vitamín rozpustný v tucích a v těle se vyskytuje hlavně v buněčných

membránách.

Termín "vitamín E" je společný skupině komplexních chemických látek nazývaných tokoferoly -

včetně alfa, beta, gamma a delta-tokoferolu. Alfa-tokoferol je nejběžnější ze všech tokoferolů.

Nejdůležitější funkcí vitaminu E je to, že působí jako antioxidant, chrání tělo buňky před poškozením

volnými radikály. Volné radikály jsou toxické sloučeniny, které se přirozeně vyrábějí v těle jako

vedlejší produkt metabolické oxidace. Volné radikály nepříznivě ovlivňují klouby, svaly a šlachy,

které mohou být náchylné k zánětu a poškození, degenerativní artritidě, ale také způsobují zrychlení

procesu stárnutí. Použití vitamínu E pomáhá snižovat škodlivé účinky volných radikálů, které se

mohou vyskytnout během výrazné fyzické námahy, ale také přispívá k rychlejšímu zotavení

poškozených tkání.

Druhou funkcí vitamínu E je jeho schopnost snížit závažnost zánětlivých onemocnění, jako je

revmatoidní artritida, v boji proti premenstruačnímu syndromu a nočním křečím na noze.

Bylo prokázáno, že vitamín E zpomaluje růst buněk, které se podílejí na vývoji aterosklerózy. Je

prokázána úloha vitamínu při ochraně kardiovaskulárního systému, zejména při prevenci

aterosklerózy.

Ateroskleróza je proces, při kterém je cholesterol ukládán ve formě plaků na vnitřních stěnách

tepny, což vede ke ztrátě elasticity a ztenčení stěn tepen. V důsledku toho se zvyšuje krevní tlak a

koronární srdeční onemocnění (ischemická choroba srdeční) se rozvíjí, riziko infarktu myokardu a

mrtvice se zvyšuje.

Vitamín D

Ovlivňuje 200 různých chemických reakcí v organismu. Jeho význam je v účasti při resorpci vápníku

a fosfátu ze střeva a přispívá tak k regulaci a optimalizaci hladiny vápníku a fosforu v krvi. Fosfor i

vápník jsou důležité pro stavbu kostí. Vitamín D je proto významný pro uchování kostí silných a

nepoškozených. Vitamín D je rovněž důležitý pro správné fungování imunitního systému.

Dlouhodobý nedostatek vitamínu D je prokazatelně spojen s vyšší náchylností k tzv. akutním

respiračním infekcím a chřipce.

Vitamín PP – kyselina nikotinová

Kyselina nikotinová může být používána ke snižování hladiny cholesterolu v krvi. Zabraňuje

uvolňování mastných kyselin z tukové tkáně, což vede ke snížené tvorbě lipoproteinů VLDL, IDL a

LDL, které nesou cholesterol a tak dochází ke snížení množství cholesterolu v krvi.

Vitamín K

Je nezbytný pro funkci několika proteinů. Jde o proteiny, které se podílí na srážení krve. Bez „káčka“

to ale nejde, protože je nezbytný i v procesu mineralizace kostí, buněčného růstu a metabolismu

proteinů cévní stěny. Vitamín K je vlastně soubor tří derivátů – vitamínu K1, K2 a K3.

Vit. K snižuje riziko vnitřního krvácení. Často se předepisuje před a po operaci.

Vitamín H – Biotin (B7)

Biotin má důležitou funkci v metabolismu cukrů, tuků a aminokyselin. Působí jako kofaktor v

reakcích cyklu kyseliny citronové. Je tedy důležitý jak pro vznik energie, tak pro transformace

metabolitů. Je nezbytný pro přenos oxidu uhličitého a pro udržení stálé hladiny krevního cukru.

Biotinylační reakce, při kterých se biotin váže na různé aminokyseliny, jsou důležité pro růst a

obnovu buněk a tkání. Pro své účinky zejména na vlasy a kůži – německá slova „Haar und Haut“

dala vznik označení biotinu jako vitamin H.

Beta-karoten (též provitamin A)

Je významný karotenoid (tedy izoprenoid), který u mnoha organismů slouží buď jako žlutočervené

barvivo, nebo u živočichů jako prekurzor vitamínu A (společně s alfa karotenem a lykopenem).

Z jedné molekuly β-karotenu vznikají dvě molekuly vitamínu A. Samostatně pak hraje důležitou roli

jako antioxidant. DDD pro beta-karoten není přímo určena, ale přepočtem 6 : 1 dostaneme DDD 4,8

mg β-karotenu, což je ekvivalent DDD 800 μg vitamínu A nebo 8 000 IU.

Jakmile je zkonzumován, převede se na vitamín A (retinol), který v těle provádí hned několik

biologických funkcí. Vitamin A působí také jako antioxidant, který chrání buňky před škodlivými

účinky škodlivých volných radikálů.

Lutein

Karotenoidní vitamín, jeden z dvou hlavních karotenoidů, které působí jako barevný pigment v

makule a sítnici oka. Nachází se ve vyšších koncentracích v okolní sítnici.

Působí jako filtr pro oči, blokuje škodlivé UV záření.

Zeaxantin

Je dominantní složkou ve středu makuly. Jedná se o další hlavní karotenoid, spolu s luteinem, který

poskytuje pigmentaci v očích. Zeaxantin je dominantní sloučenina nacházející se ve středu makuly.

Působí jako filtr pro oči, blokuje škodlivé UV záření.

Lykopen

Červené rostlinné barvivo s antioxidačním účinkem ze skupiny karotenoidů neobsahujících kyslík. Je

jedním z provitaminů vitamínu A a je schopen absorbovat světlo. jako antioxidant MÁ ochranný vliv

na lidské buňky, tkáně a orgány a přispívá ke snižování rizika výskytu kardiovaskulárních

onemocnění, snižování hladiny cholesterolu v krvi, podpoře imunitního systému a ochraně kůže před

negativním vlivem UV zářením.

Fucoxanthin

Karotenoid a pigment v mořských řasách. Je považován za nejdůležitější složku zodpovědnou za

unikátní účinky mořských řas. Fukoxanthin se jeví jako velmi slibná sloučenina zároveň pro snížení

tuků a příznivé působení na celkové a kardiovaskulární zdraví, avšak vyžaduje určitý čas (5 - 16

týdnů), aby začal účinkovat.

Cholin (dříve vitamín B11)

Má lipotropický účinek, podílí se na využití tuků a cholesterolu, zabraňuje hromadění cholesterolu a

tuku v organismu a vytváří ochranu jater před poškozením alkoholem, toxiny a léky. Spolu s

betainem a metioninem zajišťuje přepravu tuků do buněk. V organismu je cholin stavební látkou pro

acetylcholin, který je hlavním přenašečem nervových vzruchů do mozku a do nervosvalové ploténky.

Ta zajišťuje koordinaci pohybů pod dohledem řídícího mozkového centra.

Draslík

Kardiovaskulární systém by bez něj nefungoval. Snižuje krevní tlak a ovlivňuje náš svalový a

nervový systém.

Fosfor

působí proti hnisavým zánětům. Pomáhá při bolesti žil. Reguluje správnou funkci ledvina a to

společně s vitamínem D. V lidském těle má funkci stavební, aktivační, regulační, katalytickou a

zastává úlohu v energetickém metabolismu člověka.

Hořčík

Prvek, který se v našem těle vyskytuje především uvnitř buňky. Naše tělo obsahuje od 20 do 30

gramů hořčíku. Až 70% je v kostech. Zbytek najdeme ve svalech, žlázách s vnitřní sekrecí a něco

málo také v krvi. Hořčík je velmi důležitý pro zabudování vápníku do kostí. Utišuje nervový systém.

Hraje velkou úlohu i v procesu srážení krve, při vzniku estrogenů, v činnosti střev, žlučníku a

močového měchýře.

Chlór

Zajišťuje rovnováhu vody v organismu a je důležitý pro zachování acidobazické rovnováhy.

Má roli jako součást žaludeční kyseliny při tvorbě kyseliny chlorovodíkové, čímž pomáhá při využití

přijaté potravy.

Křemík

Je základem svalů, svalových tkání. Má protizánětlivé účinky. Zrychluje hojení ran a působí proti

stárnutí kůže. Má také na starosti kontrolu nervových impulsů. Působí i proti osteoporóze. Tělo

potřebuje denně 5 až 20 mg křemíku.

Síra

Pomáhá tlumit i svalové křeče a bolesti, důležitá je pro prevenci revmatismu, ale například i pro

tvorbu heparinu, látky, která zabraňuje tvorbě krevních sraženin a v organismu plní řadu dalších

funkcí. Podporuje nezbytné oxidační reakce, stimuluje vylučování žluče, chrání před toxiny,

negativními vlivy záření a znečištění, čímž zpomaluje stárnutí. Podílí se na syntéze kolagenu,

nejdůležitější bílkoviny pro zdravou kůži. Síra je nezbytně potřeba pro vlasy, nehty, inzulin,

chrupavky a krev. Napomáhá trávení a vylučování.

Sodík

Po vstřebání do krve je sodík ukládán hlavně ve vazivu. Sodík obsažený v soli zabraňuje ztrátě vody

z těla a podílí se na přenosu nervových impulsů. Pdporuje metabolismus minerálů, udržuje vápník v

krvi v rozpustném stavu, udržuje ve správné funkci zažívání uhlovodanů a je důležitý pro růst.

Vápník

Povzbuzuje nervovou a svalovou soustavu, činnost srdce, ovlivňuje srážlivost krve. Nemůže se

vstřebávat bez dostatečného množství hořčíku. Pro zabudování vápníku do kostí tělo také potřebuje

mít dostatek vitamínu D.

Arzén

Organické sloučeniny arzénu jsou velmi nízce toxické. V malém stopovém množství arzén působí

jako lék. Jako jed působí až ve vyšších anorganických koncentracích.

Bor

Výzkum ukázal, že bor zabraňuje pohlcování vápníku, což je velmi důležitý faktor hlavně pro ženy v

období menopauzy a osoby trpící osteoporózou, kdy dochází k velkým ztrátám vápníku. Je také

prospěšný při prevenci a léčbě artritidy.

Brom

Je naprosto nepostradatelný při přeměně dalších minerálních látek (draslíku, hořčíku, vápníku).

Fluor

Má uplatnění v metabolismu kostí a také v zubní sklovině.

Germanium

Obohacuje organismus o kyslík, má antioxidační účinek, chrání před srdečními chorobami, chrání

před zeleným a šedým zákalem, podporuje tvorbu interferonů, cytokinů a dalších složek, posiluje

imunitní systém, používá se při léčbě rakoviny a revmatické artritidy, používá se při léčení

autoimunitních onemocnění jako roztroušená skleróza.

Hliník

Rostlinný hliník se účastní metabolických procesů a je mu připisován účinek při zachytávání přemíry

fosfátů v organismu.

Chrom

Chrom je důležitý hlavně pro sportovce. Zvyšuje množství svalové hmoty a odbourává přebytečný

tuk. Spolu s niacinem (vitamín B3) a několika aminokyselinami tvoří faktor GTF, který je nezbytný

pro správnou činnost inzulínu a jeho vyváženou hladinu v krvi (význam pro diabetiky). Snižuje

hladinu cholesterolu v krvi a udržuje energetickou rovnováhu v organismu.

Jód

Velkým nedostatkem obecně je nejen u nás, ale i všude po světě, jód. Náš organismus ho má v sobě

minimum a přitom je to velmi důležitá složka, abychom fungovali. Jód ovlivňuje celkovou kvalitu

lidského organismu včetně inteligence a plodnosti. Statistiky říkají, že nedostatkem jódu trpí až přes

dvě miliardy světové populace. V Evropě je pak bez dostatku jódu polovina obyvatel.

Na rozšířený problém jodového deficitu se poukazuje každý rok a to 6. března, na který připadá

Mezinárodní den jódu. Z čeho se do našeho těla jód dostává? Jódem se obohacuje sůl, kterou

používáme úplně všichni a také krmivo užitkových zvířat, což zajišťuje obsah jódu v mléce a

mléčných výrobcích. Samozřejmě jsou tu i doplňky stravy, které jód obsahují. Vždycky ale platí, že

je lepší, pokud jód dostaneme do těla ve stravě.

Jak se nedostatek jódu projevuje? U dospělých se nedostatek projevuje v únavě a neschopnosti

soustředit se. Podobně je to i u dětí. Jodový deficit v těhotenství nebo v raném věku dítěte může

způsobit špatný vývoj centrální nervové soustavy a nižší IQ. Máme li jódu málo, oslabuje se

naše imunita a jsme náchylnější k různým onemocněním. Ve výsledku pak můžou přijít deprese i

poruchy plodnosti u obou pohlaví. Naopak pokud tělu dopřejeme pravidelný příjem jódu, budeme

vitální, naše tělo bude v pohodě a dokonce budeme i lépe spalovat.

V současnosti se doporučená denní dávka pro dospělého člověka pohybuje kolem 200

mikrogramů denně, což je čtyřikrát více než před šedesáti lety a nejméně dvakrát více, než přijme v

potravě běžný Čech. A tady vlastně začíná problém. Takže pochopitelně, že sáhneme po doplňcích

stravy, pokud potřebujeme, protože přirozené zdroje jódu v českém regionu chybějí. Pokud budete

vybírat doplňky stravy, tak hlavně s biologicky aktivním jódem! Nejvíce nedostatkem jódu trpí

těhotné a kojící ženy, děti do jednoho roku života, dospívající dívky, senioři, diabetici a další skupiny

se sníženým příjmem soli.

Potřeba jódu v lidském těle roste s dobou, mnoho skupin lidí solí jen velmi sporadicky a velké

potravinové firmy stále používají při výrobě svých produktů nejodizovanou sůl. Nízký obsah jódu ve

stravě je pro Českou republiku typický. Nic výjimečného. Těžké poruchy vývoje nebyly mezi

obyvateli v minulosti ničím neobvyklým. Zvlášť ve vyšších polohách, kde se v přirozeném prostředí

jód téměř nevyskytuje, bylo zvětšení štítné žlázy, takzvaná struma, běžným jevem. První krok ke

zlepšení situace přišel až v polovině minulého století - nejpostiženější země se dohodly na umělém

přidávání jódu do soli.

Kadmium

Kobalt

Je součástí vitamínu B12, hraje úlohu v krvetvorbě.

Lithium

Fyziologickým významem působí jako stabilizátor nálady (výkyvy mezi mánií a melancholií).

Mangan

Účastní se na správné funkci mnoha metabolických systémů, je nezbytný pro mineralizaci kostí a pro

funkci nervového systému.

Měď

Po železe a zinku je třetím nejvíce zastoupeným esenciálním prvkem v našem organismu. Společně

se zinkem se podílí na lepším využití cukrů.

Dále se podílí na stavbě kostí, činnosti centrálního nervového systému. Je součástí kolagenu,

bílkoviny, která je důležitou částí kůže, kostí a pojivových tkání. Kromě součinnosti se zinkem působí

společně i s jiným prvkem, železem, při krvetvorbě. Také hraje důležitou roli při stavbě kosterního

aparátu a podílí se na tvorbě barviva v kůži – melaninu. Dále se například uvádějí jeho protizánětlivé

účinky či podíl na zmírňování křečí.

Molybden

Je nezbytný pro správné fungování běžných životních funkcí. V lidském těle je součástí některých

enzymů, které se podílejí na rozkladu aminokyseliny cysteinu a na odbourávání některých složek

nukleových kyselin. Dále bylo prokázáno, že se aktivně účastní v řadě enzymatických systémů, které

odpovídají za metabolismus železa (ovlivňují využití zásob železa v těle) a detoxikaci sulfidů (je

katalyzátorem metabolismu aminokyselin s obsahem síry, což je důležité pro nervový systém a

mozek). Významnou roli hraje molybden i prevenci zubního kazu a jeho přítomnost zvyšuje tvrdost

zubní skloviny.

Nikl

Hraje roli v krvetvorbě. Má ale i další důležité funkce. Aktivuje enzymy nutné pro vznik aminokyselin

a rovněž je součástí enzymu, který štěpí močovinu na amoniak a oxid uhličitý. Rovněž se zúčastní

zpracování železa, mědi a zinku v játrech. Důležitý je i pro pevnost svalů, pokud by došlo k

nedostatku, kůže ochabne a ztrácí pigment.

Rubidium

Selen

Má úžasný vliv v prevenci šedého zákalu a makulární degenerace. Napomáhá imunitě a je důležitý

pro přeměnu hormonů štítné žlázy. Svou funkci vykonává i společně s vitamínem E. Zajišťuje totiž

elasticitu buněčných tkání. Zlepšuje chronická onemocnění.

Stroncium

Thalium

Titan

Vanad

Zinek

Pomáhá při revmatických onemocněních a při artróze. Dále pomáhá při arterioskleróze a léčí

žaludeční vředy. Je důležitý i v následujících případech: napomáhá k formování kostí, aktivuje

vitamín A z jater, s vitamínem A léčí i ekzémy, léčí rány, s vitamínem C působí proti virovým

nákazám, léčí pokožku, společně s mědí zvyšuje psychické schopnosti, léčí ztrátu čichu a chuti, léčí

vypadávání vlasů a bércové vředy a taky nedostatečné prokrvení, s kyselinou listovou zabírá na

lupénku, působí podpůrně při léčení anémie. U mužů je nezbytný při vývoji pohlavních žláz. Léčí

 

choroby prostaty.

Bílkoviny

Bílkoviny jsou k životu nezbytné!

Název protein pochází z řeckého slova „protos“, což znamená první základní složka. Bílkoviny jsou

nezbytnou složkou pro růst a obnovu, dobrou funkci a strukturu všech živých buněk. Hormony jako

je insulin, který řídí hladinu cukru v krvi; enzymy např. amylasy a proteasy jsou nezbytné pro

trávení potravy, protilátky nám pomáhají v boji proti infekcím, svalové bílkoviny umožňují kontrakci

atd. Bílkoviny jsou proto nezbytné pro život.

Stavební kameny, aminokyseliny

Bílkoviny jsou tvořeny ze základních kamenů – aminokyselin, vzájemně vázaných. Typická bílkovina

obsahuje 300 nebo více aminokyselinových jednotek. Každá bílkovina má vlastní specifický počet a

sekvenci aminokyselin. Důležitý je tvar molekuly, neboť v mnoha případech určuje funkci bílkoviny.

Rostlinné i živočišné bílkoviny běžně obsahují kolem dvaceti různých aminokyselin.

Aminokyseliny se dělí na esenciální (nezbytné, které si organismus nedovede metabolickými

pochody vytvořit, a proto musí být dodávány potravou) a neesenciální (zbytné aminokyseliny, které

je tělo schopné syntetizovat z jiných aminokyselin). Osm aminokyselin (leucin, isoleucin, valin,

threonin, methionin, fenylalanin, tryptofan a lysin) se považují za esenciální pro dospělé osoby a

devět (výše uvedené plus histidin) pro děti.

Jestliže bílkovina obsahuje všechny esenciální aminokyseliny ve správném poměru vyžadovaný

lidským organismem, pak má vysokou biologickou hodnotu. Jestliže jedna nebo více esenciálních

aminokyselin je zastoupeno v příliš malém množství, taková bílkovina má nízkou biologickou

hodnotu. Aminokyselina přítomná v nejmenším množství ve vztahu k potřebě, je označována jako

limitující aminokyselina.

Bílkovinový cyklus

V lidském těle jsou bílkoviny neustále rozkládány a syntetizovány. Po snědení jsou bílkoviny

v zažívacím traktu štěpeny na aminokyseliny, které jsou následně absorbovány a využity k tvorbě

jiných bílkovin v těle. Odpovídající denní příjem bílkovin a energie zajišťuje pokračování

bílkovinového cyklu.

Obecné doporučení

Pro zajištění všech běžných funkcí, které jsou nezbytné pro řádný růst a tvorbu tělesných tkání, je

nutné zajistit, aby 10% - 15% celkové přijímané energie pocházelo z bílkovin.

Odborníci radí, že správný příjem bílkovin v naší stravě by měl být 0,75 g bílkovin na kg tělesné

váhy. Vždy je potřeba přijímat všechny bílkoviny společně,  protože organizmus je neumí skladovat a z přijatých aminokyselin využije pouze tolik, kolik odpovídá nejméně zastoupené složce (Rubnerův zákon limitní aminokyseliny)

Nadměrný příjem bílkovin není zcela žádoucí, neboť bílkoviny mohou svými rozpadovými produkty

zatěžovat ledviny a játra. Navíc vysoký příjem bílkovin ve formě masa je velmi často doprovázen

současným vysokým příjmem nasycených tuků, cholesterolu, kyseliny močové a kyseliny mléčné.

Aminokyseliny 

jsou stavebními kameny bílkovin v těle člověka a mají klíčový vliv na jeho

metabolismus, tvorbu svalů a kostí a správnou funkci orgánových soustav. Právě proto

aminokyseliny vyhledávají zejména kulturisté, kterým je vliv aminokyselin na tvorbu svalové hmoty

dobře znám. Aminokyseliny však nachází uplatnění i v medicíně, ačkoliv pro jejich "obchodní

nezajímavost" (jsou levné a tudíž pro farmaceutické firmy nezajímavé) neprobíhá tolik výzkumů,

kolik by jich bylo třeba. Jsou např. známy ruské a skandinávské výzkumy aminokyselin a jejich vlivu

na léčbu spastických pacientů.

Podle toho, zda-li je tělo schopno danou aminokyselinu samo vyrobit, či nikoliv, rozdělujeme

aminokyseliny na esenciální a neesenciální. V období růstu (v dětství) si v dostatečné míře není tělo

schopno vytvořit dvě aminokyseliny: arginin a histidin. Ty nazýváme semiesenciální aminokyseliny.

Aminokyseliny esenciální

Valin 

- nejdůležitější funkcí je zodpovědnost za růst a obnovu svalové hmoty. Spolu s leucinem a

isoleucinem tvoří cca 70 % všech aminokyselin zejména ve svalech. Je využíván jako energetický

zdroj jak pro svaly, tak pro další tkáně. Vliv má valin také na funkci nervového systému a

regulaci hladiny glukózy v krvi (stejně tak je tomu i v případě dusíku).

Valin je jako doplněk stravy užíván zejména sportovci, oblíbený je také u kulturistů. Valin

může napomoci v řešení závislostí na drogách či alkoholu (u závislých osob jsou zpravidla

zjištěny vážné nedostatky aminokyselin). Příznivě může působit také v případě žlučníkových obtíží či

hepatické encefalopatie, což je soubor doprovodných komplikací neuropsychického rázu při selhání

jater. Jeho nedostatek může vést k degradaci myelinových vláken, mezi nejčastější důsledky

nedostatku valinu patří nemoc javorového sirupu, úzce spojena se společným nedostatkem

isoleucinu a leucinu. Valin jako doplněk stravy je předmětem stále probíhajících studií. Předpokládá

se jeho možné využití v léčbě cukrovky, jaterních onemocnění, chorob projevujících se muskulární

degenerací či traumatických stavů vzniklých v souvislosti s chirurgickými zákroky či těžkými

zraněními jako např. popáleniny.

Histidin 

je druhou semiesenciální aminokyselinou. Jeho vlastnosti jsou velmi podobné druhé ze

semiesenciálních aminokyselin, argininu. Hraje důležitou roli při zotavování se po invazivních

oslabujících zákrocích, alergiích či stresu. Přímo se podílí na tvorbě histaminu, hormonu, který

se uplatňuje při alergických reakcích. Protože podporuje trávení, jako doplněk stravy je doporučeno

užívat jej bezprostředně po jídle – je pak nejefektivnější.

V kombinaci s vitaminy B3 a B6, které jsou třeba k jeho přeměně v histamin, může histidin být

užíván také pro podporu a zlepšení sexuálních funkcí.

Na základě klinických studií je doporučován k prevenci infarktu, léčbě vysokého krevního tlaku,

alergií, a protože přispívá k tvorbě hemoglobinu, také k léčbě anemie. Nedostatek histidinu se

projevuje jako fibromyalgie – chronický únavový syndrom. Histidin je také důležitý pro tvorbu

bílkovinného pouzdra, které chrání nervy – podílí se na syntéze myelinu. Může být proto užíván

jako prevence vzniku degenerativních poruch CNS jako Parkinson nebo Alzheimer.

Nedostatek histidinu u dětí může vést k růstovým potížím.

Isoleucin 

– jeho vlastnosti jsou velmi podobné vlastnostem jiných dvou esenciálních aminokyselin,

jejichž metabolismy jsou vzájemně podmíněny – leucinu a valinu. Podílí se na udržování hladiny

cukru v krvi, vstupuje do metabolismu jako nutný komponent k syntéze a využití energie. Isoleucin

slouží k obnově a regeneraci svalové hmoty. Napomáhá hojivým procesům, je nezbytný k tvorbě

hemoglobinu. Míra dostatečného přísunu izoleucinu, tak jako všech esenciálních aminokyselin, s

věkem stoupá. Jako doplněk stravy může být doporučován především sportovcům či osobám

věnujícím se dlouhodobě náročným fyzickým aktivitám. Pro pacienty s poruchami ledvin by izoleucin

mohl znamenat riziko, proto je třeba konzultovat jeho přísun s lékařem. Vyhnout by se mu měly

také těhotné ženy.

Nedostatek isoleucinu se může projevit únavou, bolestmi hlavy, podrážděností, závratěmi,

depresemi či v kombinaci s nedostatkem leucinu a valinu jako nemoc javorového sirupu. Mezi

projevy nadbytku izoleucinu patří zejména u pacientů s poruchami ledvin nadměrné močení.

Leucin. 

Ze všech tří pro stavbu svalů důležitých aminokyselin (vedle isoleucinu a valinu) je leucin

tou nejobsáhlejší. Tyto tři kyseliny jsou jedinými, které svalovina využívá jako „palivo“ – proto

je po náročné fyzické aktivitě jak ve svalech, tak v krvi hladina leucinu, isoleucinu a valinu nižší.

Dříve se vědci domnívali, že jsou ony kyseliny pouze stavebním materiálem svaloviny, výzkumy však

ukázaly, že právě isoleucin má specifickou funkci – přímou stimulaci syntézy bílkovin - je

součástí „spouštěče“ stavby svaloviny, tzv. MTOR (mammalian target of rapamycin). Leucin se

kromě této funkce podílí také na podpoře růstu a obnovy kostní tkáně či sekrece růstového

hormonu. Jsou také známy jeho preventivní účinky v případě rizika ztráty svalové hmoty v důsledku

stresu či zranění. Zároveň snižuje hladinu cukru v krvi, proto by jeho užívání jako doplňku stravy

mělo být konzultováno s odborníkem. Nadbytek leucinu může vést ke komplikacím a

symptomům příznačným pro hypoglykémii. Zároveň může také vést k nahromadění čpavku v

organismu a způsobit pelagru.

Lysin

 - nezastupitelnou funkcí lysinu je podpora využití kalcia a mastných kyselin v

organismu. Souvisí tedy úzce se správným růstem a vývojem kostí hlavně u dětí, v dospělosti

ale také v organismu reguluje množství dusíku a snižuje hladinu triglyceridů v organismu. Nezbytný

je pro tvorbu protilátek, enzymů a při hojivých procesech tkání, kdy napomáhá produkci kolagenu,

díky čemuž lze lysin jako doplněk využít pro prevenci tvorby vrásek či dosažení mladistvého vzhledu

pokožky, nebo také jako podporu regeneračních procesů po popáleninách.

Lysin v kombinaci s vitaminem C a bioflavonoidy představuje účinnou kombinaci pro prevenci a

léčbu onemocnění vznikajícího v důsledku nákazy virem herpes. Léčebný proces je urychlen při

omezení přísunu argininu, který působí antagonisticky.

Methionin spolu s cysteinem je jedinou aminokyselinou, která obsahuje síru. Hraje důležitou roli v

syntéze jiných proteinů a hormonů, např. (spolu s lysinem) karnitinu a melatoninu. Methionin

pomáhá rozpouštět tuky a zabraňuje jejich ukládaní v játrech. Může ovlivňovat syntézu jiných

aminokyselin, cysteinu a taurinu. Důležitý je pro správnou funkci imunitního i nervového

systému. Přispívá k tvorbě neurotransmiterů (adrenalinu, noradrenalinu, dopaminu).

Methionin může zabraňovat vzniku svalové slabosti a intoxikace těžkými kovy. Má silné antioxidační

účinky, pozitivně může ovlivnit stav pacientů trpících Meulengrachtovým (Gilbertovým)

syndromem, tedy poruchou metabolismu žlučových barviv v krvi. Methionin rovněž snižuje hladinu

histaminu, ukázal se být účinným prospěšným pacientům se schizofrenií.

Methionin 

je doporučován při problémech s vlasy. Vlasová mezoterapie často spočívá v aplikaci

roztoku, ve kterém je methionin obsažen. Síra, jíž methionin obsahuje, je nezbytným

komponentem v tvorbě chrupavek. U pacientů s artritidou může její nedostatek představovat

komplikace v podobě obtížnější hojivosti. Studie prokázaly, že pacienty nemocní artritidou měli

třikrát nižší množství síry v chrupavkách, než zdraví jedinci podrobení výzkumu.

Threonin

 - funkce threoninu jsou rozličné. Vyskytuje se v kostech a pojivové tkáni, je ve velké míře

obsažen v elastinu a kolagenu a zejména také v srdeční svalovině. Předpokládá se tedy, že přispívá

k pevnosti a pružnosti pojiv (vaziv, tkání, chrupavek…) a výživě kostí a zubů. Threonin má také

využití v imunitním a nervovém systému – podílí se na produkci neurotransmiterů a je nezbytnou

složkou protilátek. Metabolicky threonin podléhá přeměně na pyruvát a nakonec koenzym A. Je zde

tedy naznačena jeho spojitost s cyklem kyseliny citronové, Krebsovým cyklem, není však docela

objasněna. Threonin je nezbytný k syntéze dvou neesenciálních aminokyselin – glycinu a serinu.

Tryptofan 

nezbytný pro výrobu niacinu (vitaminu B3), melatoninu a (za dostatku biotinu, vitaminu

C, vitaminu B6 a zinku) podléhá přeměně na serotonin, neurotransmiter zodpovědný za stav nálady

a spánkovou rovnováhu. Je proto využíván při terapii nespavosti, depresí či zmírnění

hyperaktivity u dětí. Tryptofan může být rovněž nápomocný při léčbě migrény, vysokého

cholesterolu nebo hypertenze. Má vliv také na produkci růstového hormonu, somatotropinu. Je

ale třeba podávat tryptofan jako doplněk spolu se sacharidy, v kombinaci s nimiž může pronikat

hematoencefalickou bariérou v mozku (pokud bychom tedy zvýšili přísun čistého tryptofanu,

úměrného vlivu bychom dosáhli pouze v krvi, zatímco hladina tryptofanu v mozku by klesla).

Fenylalanin 

je nutný k syntéze tyrosinu, jenž slouží ke vzniku neurotransmiterů – dopaminu,

adrenalinu a noradrenalinu, a ke vzniku hormonů štítné žlázy. Tyto neurotransmitery přímo ovlivňují

stav nálady, vnímání bolesti, duševní i fyzickou bdělost. Fenylalanin byl, pro svůj vliv na syntézu

noradrenalinu, jehož produkce je přímo úměrná náladovým stavům, navržen jako možnost léčby

depresí. Mezi příznaky nedostatku fenylalaninu patří podrážděnost, deprese, zmatenost, nedostatek

energie, nechutenství. Fenylalanin může příznivě působit v případě artritidy, mentálních poruch,

obezity, menstruačních křečí či schizofrenie. Mezi těžší poruchy metabolismu fenylalaninu patří

fenylketonurie, jinak řečeno absence enzymu, který pomáhá fenylalanin rozkládat a v organismu

využít. Hromadění fenylalaninu může, není – li léčba zahájena do max. 3 týdnů věku, způsobit

nevratná poškození intelektu. Lidé s tímto onemocněním se musí fenylalaninu vyhnout a

množství nutných aminokyselin dostatečně kompenzovat přísunem tyrosinu. Fenylalanin jako

doplněk stravy nesmí užívat těhotné ženy, osoby trpící srdečními chorobami, vysokým tlakem a

zejména rakovinou kůže. Vyhnout se mu je třeba také v případě užívání antidepresiv, MAO

inhibitorů, či bylinných léčiv vyrobených z kořenů lékořice a třezalky tečkované.

Aminokyseliny neesenciální

Alanin

je první z neesenciálních aminokyselin, známá také jako l-alanin. Její funkce je

nezastupitelná zejména pro činnost v metabolismu glukózy – napomáhá jejímu využití a přeměně v

energii a podílí se na procesu detoxikace v játrech. Tělo vyrábí alanin určením přítomnosti jakékoli

nadbytečné kyseliny v tkáních nebo buňkách. Ta je buďto (krom leucinu a lysinu) využita při tvorbě

glukózy, nebo degradována - v játrech přeměněna v tzv. pyruvát (kyselinu pyrohroznovou) a opět v

alanin, přičemž je odsud odváděno přebytečné množství dusíku a jiných toxinů.

Za normálních okolností není třeba alanin výrazněji dodávat (jedná se, jak už víme, o neesenciální

aminokyselinu), v případě poruchy jeho metabolismu je jeho dodatečný přísun nezbytný.

To se týká diabetiků, osob s některými onemocněními jater či pacientů s chronickým únavovým

syndromem nebo také Epstein-Barrovou chorobou, na něž může příznivě působit minimalizací pocitu

únavy. Je však nutné konzultovat tuto možnost s lékařem – náhlé nadměrné dávky dusíku, jímž je

(krom jiného) alanin tvořen, mohou způsobit jaterní a ledvinové obtíže.

Asparagin 

participuje v mnoha metabolických procesech v lidském organismu. Mezi ty

nejdůležitější patří správná funkce nervového systému (přenos nervových vzruchů). V játrech

napomáhá asparagin přeměně dalších aminokyselin (sám podléhá chemické přeměně zpět na

kyselinu asparagovou).

V případě nedostatku asparaginu se ve vztahu k neurotransmiterové činnosti projevuje řada

symptomů jako bolest hlavy, podrážděnost, zapomnětlivost, únava a také začínající deprese. Přesto

je porucha metabolismu asparaginu velmi vzácná a v případě, že se objeví, může přispět k rozvoji

autoimunních onemocnění nebo např. mikrocefalii či progresivní encefalopatii – stručně řečeno

degradaci mozkové hmoty, a to v nejednom stupni.

Částečně se asparagin podílí i na syntéze RNA, DNA a ATP, stabilizaci buněčné aktivity (např.

konečná tvorba kolagenu).

Kyselina asparagová 

je třetí z neesenciálních aminokyselin. Podobně jako u asparaginu, patří

mezi její hlavní funkce vliv na činnost nervové soustavy (je jedním z neurotransmiterů) a podíl na

činnosti metabolismu jater. Z kyseliny asparagové vznikají některé z dalších aminokyselin –

asparagin, lysin, arginin, isoleucin, threonin, methionin, a mnoho nukleotidů. Podporuje činnost

imunitního systému a tvorbu imunoglobulinů, rovněž i odvod toxinů z organismu. Zcela zásadní roli

hraje kyselina asparagová také v tvorbě energie – podílí se na přenosu molekul NADH (který je

využit k tvorbě pohotovostní energie ATP) na mitochondrie či jiná pro produkci energie důležitá

místa. Podobně slouží k zásobování DNA a RNA minerály.

Glycin 

vzniká v játrech, ze dvou jiných aminokyselin – serinu a threoninu. Koncentrován je zejména

v kůži, svalovině či pojivové tkáni. Nevyskytuje se nikdy samostatně, vždy je součástí molekul

proteinu. Napomáhá regulaci hladiny cukru v krvi a využití glukózy. Reguluje syntézu žlučových

kyselin a jejich následný vliv na štěpení tuků. Funkci zaujímá také jako inhibiční neurotransmiter či

klíčový činitel v tvorbě hemoglobinu a sekreci růstového hormonu. Nezbytný je pro tvorbu kreatinu,

proto je často užíván sportovci, kteří chtějí docílit nárůstu svalové hmoty a může fungovat jako

prevence muskulární degenerace. Ve vysokém množství je obsažen v kolagenu (tato skutečnost

jej řadí mezi aminokyseliny s „omlazovacími“, regeneračními účinky).

Kyselina glutamová 

je, podobně jako další aminokyseliny, využívána k léčbě nejrůznějších

stupňů degradace mozkové tkáně – parkinsonismu, schizofrenie, mentální retardace, ale také

svalové dystrofie či alkoholismu (klinicky je jako jeho léčba běžně využívána).

Její metabolit, GABA, může být využit k léčbě epilepsie či úzkosti. Navozuje relaxaci, což odkazuje

na jednu z funkcí této aminokyseliny – reguluje svalový tonus a výstupem poruchy její syntézy je

spastická diplegie (paréza).

Prolin 

spolu s vitaminem C hraje klíčovou roli v syntéze kolagenu. Ten nalezneme v mnoha

strukturách – v pojivové tkáni, ve svalovině, šlachách, kloubech, v kůži, na níž působí „omlazujícím“

efektem. V kolagenu se prolin vyskytuje ve formě derivátu, hydroxyl-prolinu. Uplatňuje se při

mnoha regeneračních procesech, např. v případě natržení vazů, hojení ran.

Je jednou ze složek hladké svaloviny, která je obsažena ve stěně cév. Podporuje jejich pružnost,

snižuje krevní tlak. Může být využit k léčbě aterosklerózy. Snižuje riziko srdečních chorob a

napomáhá zotavení po mrtvici či infarktu. Jako doplněk stravy lze prolin užívat pro prevenci ztráty

svalové hmoty či osteoartrózy, námaze měkkých tkání nebo při chronických bolestech zad.

Porucha metabolismu prolinu, dědičná a velmi vzácná hyperprolinémie, popisuje stav zvýšeného

množství prolinu v krvi. Ten se patřičně nerozkládá a jeho hladina je při prvním typu třikrát až

pětkrát vyšší, v případě typu druhého až patnáctkrát vyšší než je běžné. Mezi její symptomy patří

záchvaty a poruchy intelektu.

Serin 

- mezi hlavní funkce serinu patří jeho činnost nutná pro správné fungování centrálního

nervového systému. Je obsažen v myelinu, bílkovině, která tvoří ochranný obal nervových vláken

a umožňuje přenos nervových signálů. V případě nedostatku serinu dochází k degradaci onoho

ochranného obalu, potažmo schopnosti přenosu signálů, či k jeho úplné ztrátě. Participuje na stavbě

fosfolipidů, látek, které jsou nezbytné ke tvorbě buněk. Podporuje také funkci DNA a RNA.

Příznivě působí na imunitní systém, podílí se na tvorbě protilátek a je nezbytný také pro syntézu

tryptofanu, další z aminokyselin. Tryptofan umožňuje sekreci serotoninu, hormonu, který má přímý

vliv na regulaci nálady a emoční stability. Osoby s nedostatkem tryptofanu (nebo) serotoninu trpí

úzkostnými stavy, depresemi.

Tyrosin

 je syntetizován z jiné aminokyseliny, fenylalaninu. Nachází se téměř ve všech proteinech

v těle člověka. Jeho přítomnost je nutná pro funkci centrálního nervového systému, protože je

základním stavebním kamenem některých neurotransmiterů – adrenalinu, noradrenalinu a

dopaminu. Může nastoupit v případě řešení stresu, spánkové deprivace či fenylketonurie.

Napomáhá produkci melaninu, pigmentu kůže a vlasů. Podporuje funkci orgánů zodpovědných za

regulaci hormonů (adrenalinu, tyroxinu, nebo hormonů hypofýzy). Nedostatek tyrosinu jako

genetická vada je vzácný. Postihuje primárně motoriku, projevuje se dystonií a tremorem. Těžká

forma nedostatku tyrosinu je označována jako dětský parkinsonismus či progresivní dětská

encefalopatie. Je jen velmi obtížně léčitelná. Mezi další projevy dětského parkinsonismu patří

poruchy intelektu, řečové problémy, obsesivně kompulzivní sklony, poruchy pozornosti.

Cystein 

je čtvrtou neesenciální aminokyselinou. Pokud je užíván dodatečně, pak ve formě L-acetyl

N-cysteinu (NAC), který v těle podléhá přeměně na cystein a glutation (silný antioxidant), což je

tripeptid, jehož složkami jsou cystein, glycin a kyselina glutamová.

Z jeho antioxidantních složek vyplývají i jeho funkce – působení proti volným radikálům, toxinům

nikotinu a tabáku a jako detoxikace od otravy těžkými kovy. Může být užíván jako doplněk stravy v

případě výskytu vedlejších účinků chemoterapie. Podporuje imunitní systém i růst kožních derivátů.

Cystein je tvořen z jiné aminokyseliny, esenciálního methioninu. Jeho nadbytek může proto být

velmi kritický. Někdy je vzhledem ke způsobu vzniku cystein označován za semiesenciální

aminokyselinu.

Mastné kyseliny

K popisu mastných kyselin se využívají zkrácené zápisy, které jsou složené z několika čísel. První

číslo udává počet uhlíkových atomů, druhé (za dvojtečkou) počet dvojných vazeb. Za středníkem

následuje pozice dvojných vazeb.

Příklad:

kyselina palmitová: C16:0; kyselina arachidonová: C20:4;5,8,11,14.

Při rozboru krve se sledují tyto nasycené mastné kyseliny: kyselina myristová (C14), kyselina

palmitová (C16) a kyselina stearová (C18). První dvě kyseliny podporují vznik a rozvoj

arteriosklerózy, jsou tedy nebezpečné pro kardiovaskulární systém, zatímco v pořadí třetí jmenovaná

kyselina je považována za neutrální, tudíž neškodí, ale ani nijak nepomáhá. Kyselina myristová se

nachází u osob, které konzumují hodně rychlých cukrů: je to tuk vytvořený z cukrů. V případě příliš

velké hladiny této kyseliny je zde kyselina palmitová (C16) a kyselina stearová (C18). První dvě

kyseliny podporují vznik a rozvoj arteriosklerózy, jsou tedy nebezpečné pro kardiovaskulární systém,

zatímco v pořadí třetí jmenovaná kyselina je považována za neutrální, tudíž neškodí, ale ani nijak

nepomáhá.

Denní doporučená dávka tuků činí 30 – 35 % celkového příjmu energie (50 – 55 % připadá na

sacharidy a 15 % na bílkoviny). Je důležité minimalizovat příjem trans-mastných kyselin. Tyto se

sice řadí mezi nenasycené, ale výrazně se podílejí na zvyšování hladiny cholesterolu v krvi.

Živočišné (= nasycené) tuky (= mastné kyseliny) je vhodné snížit na maximálně 10 % celkového

energetického příjmu. 20 % by tedy měly tvořit tuky (= mastné kyseliny) rostlinné (=nenasycené).

Mezi nejvhodnější nenasycené mastné kyseliny patří omega-3 a omega-6 mastné kyseliny, z nichž

některé jsou tzv. esenciální.

Pro člověka mají tuky velký význam. Jsou obsaženy jak v rostlinách, tak v živočišných tkáních a

představují jednu ze tří základních živin. Jsou rovněž zdrojem vitaminů rozpustných v tucích - A, D,

E a K a uloženy ve formě tukových zásob, chrání naše důležité orgány. V neposlední řadě jsou

významným zdrojem energie.

Mastné kyseliny se dělí dle nasycení na nasycené mastné kyseliny, které převažují zejména v

tucích živočišného původu. Mezi nejznámější patří kyselina palmitová (palmový olej, maso, mléčné

tuky) či stearová (sádlo, lůj, kakaové máslo). Již více než půl století je prokázané, že vysoká

spotřeba těchto kyselin vede obecně k zvýšené hladině cholesterolu v krvi a tím k vyššímu riziku

kardiovaskulárních nemocí. Jejich konzumace je v České republice zhruba dvakrát vyšší, než jsou

hodnoty doporučované odborníky. Proto bychom měli konzumaci nasycených mastných kyselin

výrazně omezovat a nahrazovat je více nenasycenými mastnými kyselinami.

Nenasycené mastné kyseliny obsahují v molekule alespoň jednu dvojnou vazbu a patří mezi ně

mononenasycené a vícenenasycené mastné kyseliny. Mezi mononenasycené patří např. kyselina

palmitoolejová či kyselina olejová. Velký podíl těchto kyselin je v rostlinných olejích (např. v

řepkovém oleji). Pozitivní vliv byl doložen hlavně v případech, kdy nahradily ve stravě nasycené

mastné kyseliny. Vícenenasycené mastné kyseliny jsou nejvíce obsaženy v rostlinných olejích (s

výjimkou palmojádrového a kokosového oleje) a v rybím tuku. Pomáhají snižovat hladinu

cholesterolu v krvi efektivněji než mononenasycené, a tím snižovat riziko vzniku krevních sraženin.

Rozlišují se různé skupiny mastných kyselin:

Nasycené - SFA, SAFA

Jejich zvýšená konzumace vede ke zvyšování cholesterolu v krvi, prozánětlivého stavu organizmu a

dalším negativním vlivům, zejména na náš srdečně-cévní systém.

• nejběžnějším zástupcem je kyselina palmitová s 16 atomy uhlíku

Nenasycené

1. monoenové (mononenasycené) - MUFA

Mají na hladinu cholesterolu v krvi a náš organizmus obecně neutrální vliv, pozitivní účinky mají,

pokud jimi ve stravě nahradíme mastné kyseliny nasycené.

• nejčastěji se vyskytuje kyselina olejová s 18 atomy uhlíku a jednou dvojnou vazbou

2. polyenové (polynenasycené, vícenenasycené) - PUFA

Přispívají ke snižování cholesterolu v krvi, mají protisrážlivé a antiarytmické účinky, příznivě působí

nejen na náš srdečně-cévní systém. Některé z nich jsou navíc esenciální, tedy takové, které náš

organizmus potřebuje, ale neumí si je sám vytvořit, proto musí být pravidelnou součástí naší stravy.

• příkladem je esenciální kyselina linolová (n-6; omega 6) s 18 atomy uhlíku a dvěma

dvojnými vazbami

• příkladem je také esenciální kyselina linolenová (n-3; omega 3) s 18 atomy uhlíku

a třemi dvojnými vazbami

trans-nenasycené mastné kyseliny (trans kyseliny) - TFA

Mastné kyseliny, které mají výrazně negativní vliv na naše zdraví, zejména na srdečně-cévní systém

a diabetes mellitus 2. typu. Vznikají při ztužování (při částečné hydrogenaci) tuků

a olejů. Přirozeně jsou obsaženy v mléčném tuku. Prostorové uspořádání mastné kyseliny (většina

mastných kyselin je cis) má velký vliv na fyzikální i fyziologické vlastnosti.

• zástupcem je např. kyselina elaidová s 18 atomy uhlíku a jednou dvojnou vazbou

v prostorovém uspořádání trans.

Steroly

Rostlinné steroly a stanoly jsou tukové látky rostlinné povahy, které se svojí strukturou podobají

cholesterolu.

Říká se jim také fytosteroly a do této skupiny patří více než 40 zástupců. Nejznámější a nejhojněji

zastoupené jsou patrně sitosterol, kampesterol a stigmasterol. Už v roce 1950 bylo prokázáno,

že tyto látky v potravě jsou schopny snižovat hladiny cholesterolu v krvi. V pozdějších letech

bylo demonstrováno, že denní příjem těchto látek ve stravě v množství zhruba 2 gramy za den

snižuje hladiny cholesterolu o 10 až 15%, což není vůbec zanedbatelné. Je odhadováno, že takový

pokles krevního cholesterolu by měl vést k 25 % snížení výskytu kardiovaskulárních nemocí.

Uhlohydráty

Uhlohydráty jsou nejlepším zdrojem energie pro lidský organismus. Poskytují tělu potřebné palivo,
aby mohlo fungovat. Když přijímáme uhlohydráty, naše tělo je rozloží na krevní cukr neboli
glukózu, která je vhodným zdrojem energie pro buňky. Existují dva typy uhlohydrátů. Jednak
jednoduché uhlohydráty (známé pod názvem „cukry“), které mohou být tělem využívány po velmi
krátkém trávení, neboť se rychle rozkládají a poskytují tak rychlý, ale krátkodobý zdroj energie.
Druhým typem uhlohydrátů jsou komplexní uhlohydráty (známé pod názvem „škroby“). Ty
poskytují trvalý příliv energie po delší dobu. Uhlohydráty se nacházejí téměř ve všech živých
bytostech a hrají rozhodující roli ve správném fungování imunitního systému, hojení, srážení krve
a vývoji člověka. Nedostatek sacharidů může vést k poškození fungování všech těchto systémů.
 

Puriny

Puriny se přirozeně nacházejí ve všech lidských buňkách. Tělo je metabolizuje na kyselinu močovou,
důležitý antioxidant chránící zdraví cév. Při nadbytku ale začíná být nebezpečná. Při nadměrném
příjmu purinů ve stravě hrozí rozvoj dny, označované za rizikový faktor kardiovaskulárních
onemocnění. Lékaři ji spojují i s onemocněními ledvin a tzv. metabolickým syndromem. V Japonsku
se jako prevence doporučuje omezit denní příjem purinů pod 400 mg.
4 purinové báze a jejich vliv na zdraví
Sloučenina purinu se skládá ze 4 bází – adeninu, guaninu, hypoxanthinu a xanthinu. Lidé se
zvýšenou hladinou kyseliny močové v krvi by měli sledovat jednak celkový obsah purinů v
potravinách a dále poměr jedné z bází klíčových bází – hypoxanthinu. Tu lékaři označují za
jednu z hlavních příčin hyperurikémie neboli zvýšené hladiny kyseliny močové v krvi.
 

Kyselina šťavelová

Organická kyselina šťavelová je jednou z důležitých substancí, které je potřeba k udržování
a stimulování tonu peristaltiky.
Organická neboli „živá“ kyselina šťavelová dokáže velmi zefektivnit a zrychlit vstřebávání
vápníku ze všech potravin. Vápník částečně rozpouští a zároveň stimuluje v těle peristaltické
procesy, takže je z těla vyloučeno jen minimum využitelných minerálů.
Peristaltika je proces některých dutých orgánů, které se pozvolna a rytmicky pohybují jedním
směrem a posunují tak jejich obsah. Jde o sérii stahů, které probíhají samy od sebe, bez nutnosti
ovládání našich svalů. Tento proces se velice silně uplatňuje v trávící soustavě. Tlak v trávicí trubici
je obrovský.
Tonus je napětí svalu, síla stahování. Právě na tonu silně závisí účinnost peristaltiky, ovšem nejen
na něm. Zdravost a síla nervů, tkáně. Buňky je třeba udržovat při životě, pokud budou odumírat,
trávicí procesy budou méně efektivní a mohou vzniknout zdravotní problémy, spojené
s vyprazdňováním apod.
Kyselina šťavelová udržuje napětí a sílu peristaltiky, pomáhá tak k udržování svalů, které
fungují automaticky, udržuje je při životě. Kyselina šťavelová je organickou kyselinou, chápejme tím
živou. Díky tomu udržuje buňky při životě.
Anorganická kyselina šťavelová, kterou získáme po uvaření nebo jiné tepelné úpravě
ovoce a zeleniny, naopak podle dosavadních studií dokáže vstřebávání vápníku efektivně
zablokovat a totéž provést i se železem.
Sama se také může začít usazovat v játrech, ledvinách či kloubech a působit zdravotní
potíže. Krystalky usazené kyseliny šťavelové pak brání přirozenému plynulému koloběhu
vápníku v těle a způsobují revmatismus, problémy s játry, ledvinové koliky nebo „jen“ mírné
bolesti žaludku. Lidé náchylní ke tvorbě ledvinových kamenů by měli věnovat zastoupení kyseliny
šťavelové ve svém jídelníčku zvýšenou pozornost!
Přirozeně je zcela zřejmé, že každý tělesný pohyb, který vychází z této bezděčné činnosti orgánů, je
závislý na životě buněk a tkání těchto orgánů. Život je aktivní, naproti tomu smrt nebo mrtvá hmota
jsou bez činnosti. Totéž platí jednoznačně také pro buňky a tkáně našeho těla.
Jestliže důležité orgány nebo jejich části našeho zažívacího nebo vyměšovacího ústrojí odumírají
nebo jsou mrtvé, pracují buď jen omezeně, nebo vůbec ne. Příčinou tohoto stavu může být jen
nedostatek živých, účinných látek v potravě, které mají postižené buňky a tkáně vyživovat.